Pravé Řecko z Kypru

Nejraději píšu o jídle, které jsem připravovala nedávno. Nejlépe však před několika hodinami nebo i minutami. Právě proto, jsem se rozhodla, že nebudu troškařit a přidám dnes rovnou i inspirativní recept na rychlou večeři.

Dnes je na jídelníčku: Grilovaný sýr Halloumi se zeleninovým salátem

Každý, kdo se pohybuje ve městech, kde postavili Lidl si nemohl nevšimnout, že mají poměrně často týdny ve stylu různých zemí. Tento jejich koncept se mi poměrně líbí a pro některé potraviny se i cíleně vypravuji. V rámci Řeckého týdne měli v nabídce sýr Halloumi, který jsem poprvé ochutnávala v rámci cvičení z Technologie mlékárenských výrobků. Nejde o nijak chuťově výrazný sýr, ale jeho charakteristický skřípot v ústech během konzumace mně zaujal natolik, že jsem se k němu chtěla vrátit.

Původně tento sýr pochází z Kypru, ale je rozšířen i v Řecku a na blízkém východě. Moje chytrá encyklopedie sýrů poznamenává, že se vyrábí také v Rumunsku. Během dovolené jsme na něj bohužel nenarazili. Vyrábí se z ovčího ale i kravského mléka - v podstatě z toho, na co výrobce narazí. Uchovává se ve slané syrovátce, což má mimo jiné za následek poměrně silnou slanou chuť. Někdy bývá dochucen specifickým druhem máty, která nemá typickou mentolovou příchuť té klasické, co dáváme do Mojita.

Na rychlou večeři pro dva budete potřebovat:

• 225 g Halloumi
• chilli, rozmarýn
• ledový salát
• rajčata
• okurku
• olivový olej
• vinný ocet
• sůl, pepř
• pečivo

Tento sýr není moc často konzumován v syrovém stavu. Většinou je připravován na grilu nebo na pánvičce. Díky své struktuře si totiž skvěle udrží tvar a nikam vám neodteče.

Sýr jsem nakrájela na plátky. Pomazala jsem je z obou stran olivovým olejem, posypala lehce chilli a rozmarýnem. Rozpálila jsem si toaster s nástavcem na grilování a sýr do něho zavřela. Samozřejmě je možné ho opéct i na rovné pánvičce, jen nebudete mít vygrilované proužky.

Během grilování sýra jsem připravila jednoduchý salát s rajčaty a okurkou. Vedle v misce jsem metličkou smíchala olivový olej, ocet, sůl, pepř a trochu studené vody. Vznikla mi moje první chutná zálivka (vinaigrette), kterou snad všichni přede mnou mnohokrát opěvovali. Opravdu šlo jen o to koupit si dobrý oliváč a dobrý ocet a bylo to tam!

Na talíř jsem naservírovala kousky ogrilovaného sýra, přidala zeleninu a zakapala zálivkou. S celozrnou houskou z pekárny od naproti skvělá pochoutka.

Na závěr vás ale musím varovat. Martin po zkonzumování kousku sýra zkonstatoval, že chuť je sice dobrá, ale není schopen v jídle pokračovat kvůli typickému skřípotu mezi zuby. Prý mu to drásalo nervy jako nehty po tabuli. I kdybyste měli nakonec mít podobné pocity, já za sebe doporučuji ochutnat a nebát se.

Takto vypadal obal