Na dnešní odpoledne jsem se těšila už od včerejška. Připravila jsem si pro sebe takovou drobnou výzvu, která nezkušenému oku může připadat lehce primitivní. Já jsem ale během své pekařské kariéry zjistila, že na některé věci budu muset jít vědecky a jinak s nimi nebudu spokojená.
Dnes jsou na jídelníčku: High rise muffins
Když jsem studovala teorii přípravy muffinů, zjistila jsem že se recepty dělí v podstatě na dvě kategorie. V obou případech byly popisovány výtvory, po kterých jsem toužila. Protože jdu do pečení po hlavě, vyzkoušela jsem rovnou obě techniky přípravy. Recepty jsem opsala zde a zde a opět jsem si je lehce poupravila.
Jako první si upečeme Banánové muffiny
Budete na ně potřebovat:
- 1,5 hrnku hladké mouky
- 1 lžička sody
- 1 lžička kypřícího prášku
- 0,5 lžičky soli
- 3 velké zralé banány
- 3/4 hrnku cukru
- 1 vejce
- 1/3 hrnku rozpuštěného másla
Troubu jsem rozpálila na 220 °C (ano vskutku tolik). Mouku jsem prosila spolu se sodou a kypřícím práškem do misky. Přidala jsem cukr a sůl. Suché suroviny jsem promísila, aby byla kypřidla rovnoměrně rozprostřená.
Ve druhé misce jsem rozmačkala banány vidličkou. Ve třetí misce jsem rozšlehala vejce a přidala k němu rozpuštěné máslo a banány. Tyto tři suroviny jsem důkladně promíchala a přidala k suchým surovinám. Bude vám připadat, že byste měli přidat alespoň trochu mléka, ale nedělejte to! Kouzlo vyskočených muffinů se totiž údajně skrývá v hustém těstě. Suché i mokré suroviny jsem společně míchala jen krátce a nesnažila jsem se o úplně homogenní těsto. Aktivace lepku prý rovněž kopečkům neprospívá.
Formu na muffiny jsem si vyložila košíčky a naplnila je těstem až téměř k okraji. Tento trik jsem si také přečetla, když jsem pátrala po návodu na pěkný muffin. Celý obsah těsta jsem rozplnila do 9 košíčků. Pokud je vaše rodinka hladová, budete muset dělat několik dávek. Formu jsem vložila do trouby a nechala přibližně 5 minut péct při 220 °C. Po této době jsem pouze otočila knoflíkem a nastavila standardnějších 180 °C. Při snížené teplotě jsem muffinky dopekla dalších cca 20 minut a propečenost po této době vyzkoušela ještě párátkem. Po upečení jsem je nechala i s formou chladnout na mřížce. Protože jsem vzápětí pekla ještě další pokusný recept, vyndala jsem je po chvíli na mřížku volně, abych mohla s formou dál pokračovat.
Druhý pokus dovoloval přimíchat do těsta v podstatě cokoli. Protože jsem chtěla především vyzkoušet základní recept, přidala jsem jen čokoládu a posekané mandle, což nemělo na charakter těsta skoro žádný vliv.
Na čokoládovo-mandlové muffiny budete potřebovat:
- 3 hrnky hladké mouky
- 1 lžíce kypřícího prášku
- 0,5 lžičky sody
- 0,5 lžičky soli
- 10 lžič změklého másla (dala jsem cca 200 g)
- 1 hrnek cukru
- 2 vejce
- 1,5 hrnku jogurtu (celý velký Choceňský)
- 1 lžička citronové kůry
- 0,5 lžičky mandlového extraktu
- 100 g čokolády
- 50 g posekaných mandlí
Troubu jsem opět otočila na 220 °C. Mouku jsem prosila společně s kypřícím práškem a sodou. Přidala jsem sůl a citronovou kůru a důkladně vše zamíchala.
Máslo jsem chvíli šlehala samotné a poté jsem přidala po částech cukr. Když bylo máslo s cukrem utřené, přidala jsem po jednom vejce a znovu vyšlehala. Nakonec jsem přimíchala jogurt a opět na chvíli pustila šlehač. Přimíchala jsem pro formu trochu mandlového extraktu a přesunula vlhkou hmotu do mísy s moukou a dalšími suchými surovinami. Opět jsem tyto dvě složky spojila pouze omezeným množstvím pohybů lžíce, abych mouku moc nerozdráždila a ona mým výtvorům dovolila stoupat.
Těsto bylo v tomto případě ještě hutnější než u banánových muffinků. Do formy vyložené košíčky jsem dala lžíci těsta a zapíchla do něj kousek čokolády a posypala jí mandlemi. Každý muffinek jsem ještě překryla druhou lžící těsta a celý výtvor vložila do trouby.
Opět jsem prvních 5-10 minut pekla na 220 °C a poté jsem troubu ztlumila na 180 °C. Doba pečení byla srovnatelná s prvním receptem, takže asi tak 25 minut celkem.
Tento druhý recept je sice pracnější a tření másla trvá déle - obzvláště pokud jste si nedali máslo ven z lednice včas. S výsledkem jsem ale spokojenější, protože je těsto možné do kopečku narovnat rovnou a ještě samo pěkně vyskočí. Banánové jsou ale taky hodně dobré na chuť, takže si stejně budete muset oba recepty vyzkoušet sami.
Že by tajemství krásných mufinů odhaleno? Já s nimi bojuju už dlouho... někdy to vyjde, někdy ne a já pořád netuším co kdy dělám jinak. Pokaždé ale chutnají skvěle. Zkusím tu Vaši druhou verzi, třeba to zabere... Veronika
OdpovědětVymazatTak sem potom můžete rovnou napsat, jestli je ten recept opakovatelný i v jiných rukou a jiné kuchyni. To by bylo moc fajn!
VymazatDobrý den,
Vymazatděkuji za skvělý recept. Konečně muffiny, co se nerozutekly do všech světových stran a vykynuly směrem nahoru do úhledných kopečků. :)
Pěkný den.
Oli
Tak to mám radost!
VymazatA já dostala jeden speciální k narozeninám, heč! Výborný!
OdpovědětVymazatLeni, povedený blog...