Na víkend jsem se náramně těšila. Dámská jízda mě zabavila už asi tak od pondělí, kdy jsem začala rozmýšlet konkrétní recepty a sepisovat seznam surovin na nákup. Na naše holčičí party ve stylu "all you can eat" je takovým ideálním startem pro začátek blogování.
Původní myšlenka byla, že můj první příspěvek bude zahrnovat všechno, co jsem vařila a pekla. Nakonec budu postupně přidávat jednotlivé recepty, abych moc nepřepálila start.
Dnes je na jídelníčku: Coq au vin
Vařila jsem podle kuchařky od Julie Child. Nebudu předstírat, jak jí znám dlouho a lépe než ostatní. Asi jako většina populace jsem napřed viděla úžasný film Julie and Julia s Meryl Streep. O koupi knihy jsem ale vůbec nepřemýšlela a letos si na mě počkala pod vánočním stromečkem. Už dřív jsem zkoušela Boeuf Bourguignon, na který jsem se připravovala i vizuálně zde. Ta paní má prostě dokonalý a téměř herecký projev a hlavně motto: "Když se vám to nepovede tak se tvařte jako že nic - v kuchyni vás nikdo nevidí" je zkrátka dokonalé.
 |
| Moje verze kuchařky, dostupná v ČR |
V kuchařce je recept psaný i s potřebnými surovinami v krocích, což mi bylo při vaření vždycky příjemné, tak podobný koncept použiju i tady. U mě došlo k několika úpravám oproti originálu.
Kohoutka v našem "velkoměstě" neseženu a tak jsem se už v úterý byla projít po místních masnách s dotazem na čerstvá kuřata. Ve zkratce: TRAGÉDIE. Jedni neměli, druzí nevěděli a já nakonec skončila v Tescu. Masový problém řeším už nějakou chvíli a ono ne a ne a ne. Gurmánům se omlouvám, ale nechtěla jsem mlžit.
Kuře jsem rozporcovala na menší části (horní/dolní stehno, prsa napůl), omyla a osušila (aby to hnědlo, jak píše Julia). Do hrnce jsem nalila olej a zprudka jsem maso osmahla. Osolila jsem ho a opepřila a pod pokličkou nechala dusit cca 10 minut.
Asi tak do poloviny výšky masa jsem přilila červené víno (Cabernet Sauvignon na doporučení paní ve vinotéce) a kuřecí vývar (aby bylo maso ve výsledku lehce potopené). Pro dochucení jsem přidala vrchovatou lžíci rajského protlaku, 2 prolisované stroužky česneku, několik bobkových listů a trochu tymiánu.
Na plotně jsem přivedla obsah k lehkému varu. Na hodiny jsem se jak je u mě zvykem nepodívala, takže nejsem schopná říci, jak dlouho se maso dusilo. Odhadem po 1 hodině bylo kuřátko měkké na pohodlné píchnutí vidličkou.
Mezitím mi moje asistentka (sestra) připravila žampiony osmahlé na přepuštěném másle. Jak se přepouštění dělá si můžete přečíst tady. Já prakticky jen máslo rozpustím, seberu pěnu a dekantuju obsah do hrníčku bez spodního kalu. Pak máte téměř čistý tuk bez zbytků mléčných bílkovin, který nezačne ihned páchnout spáleninou a na chuť je to pořád lahoda. Přebytek je možné i uschovat po vychladnutí do lednice, kde nějakou dobu vydrží. U nás vydrželo ani ne 2 dny, kdy se můj milovaný rozhodl, že je to něco divného a nejspíš i zkaženého a milé máslo vyhodil. Na pánev s rozpáleným máslem se dají oloupané žampiony, které se nechají ve větších kusech. My jsme nechali vcelku a přesto byly pěkně změklé a voňavé.
Do receptu patří ještě cibulky, které se mi nepovedlo sehnat. Abych si ty maličké nemusela vyrábět z velkých, tak jsem je pro teď vynechala. Už jsem loupání vrstev totiž absolvovala u zmíněného hovězího. Počkám až mi rodiče vypěstují takové, které budou akorát do pusy.
Zpět k masu ... Obsah hrnce jsem přelila přes cedník do kastrolu a vyndala bobkové listy. Omáčku jsem tak mohla úplně jednoduše dochutit a zahustit aniž by se mi do míchání cokoli pletlo. Na vrchu omáčky plavalo poměrně hodně tuku (asi bylo to kuře špekaté), který Julia doporučuje u všech receptů sundat lžící. Na zahuštění jsem použila beurre manié, což je máslo smíchané s moukou v poměru 1:1. Oproti jíšce mi to sice připadá takové divné. Nějak jsem si nedokázala představit, že by ta syrová mouka nedodala nepříjemnou pachuť, ale fakt se to jen musí pořádně zavařit. Je pravda, že maminčina svíčková se taky zaváří, moukou rozšlehanou ve smetaně. Lehce jsem omáčku ještě dopepřila a přidala asi tak čajovou lžičku cukru, který výsledku hodně pomohl.
Do umytého hrnce jsem nandala maso, žampiony a celé jsem to přelila dochucenou omáčkou a znovu prohřála.
Během půl hodinky jsem připravila ještě přílohu: Americké biscuits. Sice jsem tím nedodržela celofrancouzský koncept, ale já je prostě k omáčkám miluju.
Suroviny na biscuits:
- 325 g hladké mouky
- 1 prášek do pečiva
- 1/2 lžičky soli
- 15 g cukru
- 1/2 hrnku studeného másla na kostky
- 1/2 hrnku mléka
- 1 vejce
Výsledek mi přišel vynikající i přes ne zcela dokonalou vstupní surovinu a strávníci (tedy vlastně strávnice) si pomlaskávali/y.
Na závěr si neodpustím parou zamlžené foto před zahájením blogu vařeného Boeuf bourguignon.
Žádné komentáře:
Okomentovat