Nový vzhled blogu

Moji milí čtenáři,

chtěla bych vás poprosit, abyste si ve svých záložkách nebo odběrech nastavili nový odkaz na můj blog. 

Doufám, že se vám nový vzhled bude líbit tak jako mně. 

Vaše Lenka

PS Za postřehy a komentáře týkající se nových stránek budu vděčná.

Jedlé dary

Chvíli jsem zvažovala, jestli mám tenhle příspěvek zveřejnit hned. Nakonec to tak udělám, protože mezi vámi může být někdo, kdo potřebuje ještě do Ježíška rychle vyrobit univerzální dárek. Chci se s vámi podělit o dva jedlé dárky, které jsem převzala z Apetitu, protože jsou vskutku geniální. Oba dva jsem připravovala dneska a mám v plánu jimi obdarovat moji početnou rodinu. Předpokládám, že se tady na blogu nikdo z nich do 25. prosince neukáže, ale i kdyby, tvařte se překvapeně!

Dnes jsou na jídelníčku: Vánoční muffiny a Karamelový likér

Všechny pečení-schopné hodlám podarovat domácím premixem na muffiny. Sušenky, o kterých jsem psala zde, byly zavrženy pro nízký user-friendly faktor. Muffinky jsem sice netestovala, ale předpokládám, že budou podstatně lepší. Příprava z premixu je totiž úplně stejná, jako jedna z metod standardní přípravy muffinů.

Na 1 dárkovou sklenici o objemu 1 litr na 12 muffinů budete potřebovat:

• 300 g hladké mouky
• 2 lžičky kypřícího prášku
• 1 lžička skořice
• 100 g třtinového cukru
• 100 g posekaných lískových oříšků
• 80 g brusinek
• 15 g slunečnicových semínek
• 40 g čokoládových čoček

Mouku jsem smíchala s kypřícím práškem a skořicí a nasypala na dno sklenice. Všechny ostatní suroviny jsem navrstvila na mouku a na sklenici připevnila následující návod na přípravu.

Rozšlehejte 2 vejce, přilijte 300 ml mléka a 100 g rozpuštěného másla. Přidejte sypkou směs a umíchejte těsto. Lepšího výsledku dosáhnete, pokud se nebudete snažit míchat až do hladké konzistence. Rozdělte do košíčky vyloženého nebo vymazaného plechu na 12 muffinů a pečte na 180 °C cca 20 minut do suché špejle.

Výsledný vzhled sklenice mě potěšil. Když jsem trochu udusala mouku, všechno se tam pěkně vešlo, ale při převozu se to nepomíchá. 

Dědečkovi jsem se nechtěla nijak pomstít tím, že mu dám instantní směs na pečení. Hodlám ho tedy potěšit něčím tlamolepivým s obsahem alkoholu.

Na 1 litr karamelového likéru + na ochutnávání budete potřebovat:

• 1 plechovku zkaramelizovaného Salka
• 1-2 lžíce silné kávy
• 1 lžičku vanilkového extraktu
• 400 ml brandy
• 500 ml šlehačky

Salko buď můžete zkaramelizovat sami doma, nebo už koupit hotové. V porovnání s dvouhodinovým varem plechovky ponořené ve vodě, bych raději volila o několik korun dražší nákup Salka-karamel.

Nahřáté karamelové Salko jsem v míse promíchala  kávou a vanilkou, abych získala pastovitou strukturu. Postupně jsem přimíchávala brandy a nakonec přidala dvě krabičky tučné smetany. Výsledkem bylo něco jako Bailey´s, ale s pocitem dobře odvedené práce.

Doufám, že jsem vám dala dobré tipy, stejně tak jako mně dali v Apetitu a obdarovaní budou mít radost.

PS Sklenice i lahev jsou z IKEA, kdyby náhodou někdo nevěděl.

Oranžová sluníčka

Abych trochu dohnala drobné zanedbávání blogu z posledního a pravděpodobně i následujícího týdne, přidám dnes ještě jeden rychlý recept, který na své zveřejnění už nějakou dobu čeká.

Dnes jsou na jídelníčku: Mrkvové placičky

Recept jsem našla v jednom z loňských Apetitů a myslím, že byl z nějaké redakcí testované bezmasé kuchařky. V podstatě jsou to mrkvové bramboráčky, ale za zmínku určitě stojí.

Na drobonou svačinu pro dva budete potřebovat:

• 250 g mrkve
• 2 jarní cibulky
• 1 stroužek česneku
• 2 lžíce mouky
• 1 vejce
• sůl, pepř, tymián
• olivový olej

Mrkev jsem nastrouhala na jemném struhadle. Cibulku jsem pokrájela na tenká kolečka a česnek utřela s trochou soli. Všechno jsem smíchala dohromady.

Rozpálila jsem si pánev s trochou olivového oleje a lžící na ní kladla bobky těsta, které jsem následně rozprostřela do tenčí vrstvy, aby se dobře prosmažily. Po otočce a dosmažení byly úplně nejlepší i když bylo celkem OK jíst je i studené. Myslím, že si je v budoucnu ještě určitě udělám, protože to byla oproti bramborákům docela milá změna.

Recept pro velmi zaměstnané lidi

Kdykoli jdu nakupovat potraviny, jsem opakovaně vytáčená množstvím nejrůznějších náhražek, které se používají pro zlevnění výrobků. I u oblíbených a vyzkoušených značek neustále čtu složení a čekám na podraz od výrobce. Se stejným přístupem přistupuju k vaření a snažím se maximálně dodržovat kvalitu a originalitu surovin. Tento výrok má v některých případech drobné trhlinky a s jednou z nich vás chci dneska seznámit.

Dnes je na jídelníčku: Tiramísa

Záměrně jsem oblíbený italský dezert přejmenovala, aby náhodou nedošlo k mýlce. Moje varianta totiž nemá s autentickým Tiramisu nic moc společného krom systému skládání do misek. Recept, o který se chci rozdělit, jsem získala asi tak ve 13 letech od mojí sestřenice a dost možná to byl vůbec první dezert, který jsem sama připravovala. I v dospělosti u něj zůstávám, protože mi klasické Tiramisu nechutná. Mám pro to hned 3 důvody; nesnáším pachuť mascarpone, nemám ráda kávové příchutě a z nacucaných cukrářských piškotů se mi protáčí i palce u nohou.

Na misku o velikosti papíru A5 budete potřebovat:

• 1 balení pomazánkového másla (bez příchuti)
• 1 kelímek zakysané smetany
• 1 kelímek hotového vanilkového pudinku
• 1 vanilkový cukr
• 1 velké balení dětských piškotů Opavia
• 1 lžíce kakaa
• 1 lžíce cukru
• ½ hrnku mléka
• Kakao na posypání

V misce jsem vyšlehala směs pomazánkového másla, zakysané smetany, pudinku a vanilkového cukru do hladka. 

Do hrnečku vhodného do mikrovlnky jsem dala lžíci kakaa a lžíci cukru. Dobře jsem oboje smíchala, aby se kakao nabalilo na cukr. Přilila jsem mléko a nechala jsem v mikrovlnce hodně ohřát – pozor má to tendenci utíkat. Důkladně jsem kakao rozmíchala, abych měla opravdu hutnou čokoládovou kapalinu. 

Tady si dovolím drobnou vsuvku. Pokud někdo říká, že si dělá Granko, aby nemusel kakao vařit na plotně, tak to říká zbytečně. Když si husté kakao, které připravuju na Tiramísu doředíte do celého hrnku, dostanete mnohem lepší a kvalitnější nápoj. Stačí pak jen v mikrovlnce dohřát na požadovanou teplotu.

Do misky jsem vyskládala vrstvu dětských piškotů. Pokapala je kakaem a převrstvila krémem. Pokračovala jsem další vrstvou piškotů atd atd. Na vrchu jsem nechala vrstvu krému, kterou jsem posypala ještě vrsvičkou kakaa a nechala celý výtvor vychladit v lednici. Optimální je připravovat Tiramísu den předem, jako se to ostatně dělá u většiny vrstvených dezertů.

Doufám, že nebudete nad mým receptem ohrnovat nos a nejdříve ho vyzkoušíte. Fotka, kterou jsem přiložila k tomuto příspěvku, není příliš zdařilá ani estetická, protože byla vyfocena mimo domov a nedělala jsem tudíž jednoporcovky.  Jestli máte doma nějaké pěkné skleničky tak akorát pro jednoho, určitě bude stát za to, připravit každému porci zvlášť a nesnažit se o krájení.

Prohibiční

Jak si jistě každý občan naší drahé republiky všiml, nastala nám prohibice. Já tady ale nejsem od toho, abych situaci kriticky hodnotila a vtipně glosovala. Raději jsem tedy sáhla do našich domácích zásob a s heslem "methanol také hoří" jsem se pustila do následujícího dezertu.

Dnes jsou na jídelníčku: Flambované palačinky neboli Crêpes suzette flambées

Prvně jsem palačinky v plamenech připravovala loni na Silvestra, který jsme strávili v jedné škole vaření. Příprava zahrnující zapálení jídla mě tak nadchla, že jsem tenhle recept adoptovala a čas od času nemohu jinak než flambovat.

Na dezert pro 2 budete potřebovat:

• 1 vejce
• 100 g mouky (hladká nebo polohrubá)
• mléko
• 1/2 lžičky skořice
• olej
• 2 větší pomeranče
• moučkový cukr
• máslo
• rum nebo něco obdobně silného
• sirky

Ze čtvrtky pomeranče jsem ostrouhala kůru a připravila jí do misky na těsto. Z obou pomerančů jsem následně vymačkala na robotu šťávu a přelila do džbánku. Získala jsem cca 250 ml džusu.

Z vejce, mouky, skořice, pomerančové kůry a mléka trochu zředěného s vodou jsem připravila těsto. Konzistenci si musí odzkoušet každý sám, aby mu nevznikaly palačinky příliš tlusté. Proti hrudkám doporučuju smíchat všechny suché suroviny a postupně přidávat mléko s vodou tak, že těsto projde fází tužšího bláta a až pak je doředěno do požadované konzistence. 

Nechala jsem si rozpálit pánvičku a na talířek nalila trochu oleje. Kuchyňskou utěrku jsem poskládala na několik vrstev, namočila jí do oleje a lehce omastila pánvičku. Takhle budete schopní udělat palačinky na minimu tuku a dobře se vám budou rozlévat po pánvičce. Na pánev jsem sběračkou nalévala  těsto a současným krouživým pohybem pánve jsem vytvořila něco podobající se kruhu. Komu se to nedaří, ztlumí plamen, aby těsto tak rychle netuhlo. Postupně jsem takto osmažila veškeré palačinky. Těsto mi vyšlo na 7 středních palačinek. Kdybych se snažila víc, mohla jsem mít pro každého 4.

Hotové palačinky jsem přeskládala na čtvrtku (viz fotka) a 4 položila do pánve s trochou másla. Když se ohřály z jedné strany, otočila jsem je a posypala moučkovým cukrem. Po chvíli jsem je otočila zase cukrem dolů, aby mohl trochu zkaramelizovat. Přilila jsem trochu pomerančové šťávy, nechala chvíli probublat, přidala šplouch rumu a zapálila. Pozor na obočí, ofinu a další chlupy, o které byste neradi přišli! Když alkohol vyhořel, stačilo už jen servírovat.

Palačinky ohřejeme s máslem ...

... pocukrujeme ...

... zalijeme džusem a rumem .... a zapálíme (plamen bohužel není vyfotitelný)

 Na tomto místě bych se teď ráda zastavila u zapovězeného alkoholu. Máte dvě možnosti: a) nebudete tenhle recept do konce prohibice zkoušet, b) máte doma nějaký zapálitelný alkohol, kterému můžete věřit - například skoro vypitou lahev. Pokud totiž přidáte do receptu trochu víc džusu, hrozí vám, že alkohol nevyhoří úplně a tzv. se utopí. Kdybyste tedy teoreticky použili jedovatou láhev, máte pořád docela solidní šanci býti slepí nebo mrtví. Vyhrazuji si tedy právo na zproštění viny, pokud byste měli po vyzkoušení receptu z mého blogu jakýkoli zdravotní problém.

Nechci končit nijak tragicky, takže pyromanům zdar!

Karamela

Občas chodím nakupovat do Alberta jenom proto, že je začátek měsíce a vyšel zrovna jejich časopis "Albert v kuchyni". Kdo jste na tom stejně jako já, určitě víte, že je opravdu o co stát a paní Pecháčkové se velice dobře daří jej vést. Zmiňuju se tady o tom všem proto, že jsem se od čtení receptů v tomto periodiku přesunula ke skutečnému vaření - tedy zatím jen pečení, ale i to se počítá!

Dnes je na jídelníčku: Karamelový dort s banány

Recept je z výtisku, který vyšel tento měsíc, takže pokud budete dost rychlí, třeba na vás ještě nějaký ten časopis zbyl a můžete se podívat i na originál. Pokud už nebude papírový, můžete nahlédnout zde.

Na formu o průměru 26 cm budete potřebovat:

• 1 plechovku Salka
• trochu smetany nebo mléka
• 300 g (6 balíčků) zelených Bebe Dobré ráno
• 75 g másla
• 3 banány
• 250 ml šlehačky
• 1 lžíce cukru
• 2 kostičky čokolády

Na začátku pečení si můžete vybrat ze dvou variant. Salko buď můžete nechat vařit v zavřené plechovce ve vodní lázni cca 2,5 hodiny, nebo si už rovnou koupíte zkaramelizovanou plechovku. Myslím, že ze strany Tatry byl velmi dobrý nápad s tímto výrobkem vyrazit na trh a ušetřit tak pekařům čas i energii.

Troubu jsem předehřála na 180 °C.

 

Sušenky jsem rozdrtila v mixéru, nasypala do misky, přelila rozpuštěným máslem a promíchala. Dno rozevírací formy jsem vyložila pečícím papírem - jako když dělám cheesecake. Sušenkovou drť jsem do formy důkladně namačkala lžící tak, abych získala misku, do které půjde dát náplň. Trochu jsem to přehnala s okraji, takže mi náplň nakonec vyšla kus pod vršek korpusu. Když už bylo vše dokonale vyhlazené a vymačkané dala jsem i s formou péct na cca 15 minut.

V originálním receptu píšou, že se má korpus po vychladnutí vyndat z formy, ale ještě se mi nechtělo riskovat, že mi praskne, tak jsem dort nejdřív naplnila.

Plechovku Salka jsem vydlabala do misky, žředila smetanou tak, aby bylo možné jím korpus naplnit. Pozor! Na servírování to bude tak tuhé, jak si to uděláte. V receptu psali, že se karamel promíchá a nalije na korpus - zkrátka co je psáno, není vždy dáno, lít to opravdu nejde. Na povrch jsem vyskládala na kolečka nakrájené banány. Dort jsem zabalila a dala do lednice.

Před servírováním jsem za konstantního modlení odendala boky z formy, vyšlehala šlehačku s troškou cukru a převrstvila jsem jí celý vršek. Jak jsem psala už dříve, vysoké okraje mě donutily šlehačkou dort spíš dozaplnit než ozdobit. Navrch jsem nastrouhala kousek čokolády a mohli jsme ochutnávat. Foto rozkrojeného nebylo možné v té rychlosti pořídit - i tak část rodiny brblala něco o šílenství.

Připadá mi, že by tenhle dort byl moc fajn v jednoporcové variantě, ale těžko říct, jestli by se korpus nelámal nebo ho nebylo v poměru k náplni moc. Příště to každopádně zkusím, protože byl chuťově fakt dobrý. Pokud si nedáte půlku, tak ani nebudete moc přeslazení.

Táhli, táhli, ale nevytáhli.

Dneska jsem chtěla připravit pomazánku z pečeného lilku, o které jsem četla slinysbíhající řeči. Bohužel jsem musela po poměrně dlouhé době zkonstatovat, že jsem vyrobila něco opravdu nejedlého a "pomazánka" se vydala na pochod k popelnici. Kdo to proboha může jíst? Martin svoji večeři zachránil prozíravě tím, že si koupil buřta a já jsem přistoupila k alternativnímu zeleninovému plánu.

Dnes je na jídelníčku: Carpaccio z červené řepy

Když jsme byli na návštěve u mých rodičů, dostala jsem s sebou domů několik bulviček červené řepy. Už ve chvíli, kdy jsem si je brala jsem si dala předsevzetí, že je tentokrát opravdu upeču, a ochutnám to, o čem jsem doposud jen slýchávala. Rovnou vám můžu říci, že mi carpaccio opravdu chutnalo.

Na 1 porci budete potřebovat:

• 2 červené řepy
• 1 kostičku Lučiny nebo kozí sýr
• Rukolu, polníček nebo jiný kouskatý salát
• 2 lžíce olivového oleje
• 1 lžíce červeného balzamikového octa
• 1 lžíce vody
• sůl, pepř

Řepu jsem pekla už včera spolu s pizzou na 200 °C na horkovzduch. Očištěné bulvy jsem zabalila do alobalu a pekla celkem asi 1 hodinu do měkka. Doba pečení silně závisí na velikosti řepy. Pečení po kouscích bych asi nedoporučovala, takže pokud vám je líto elektrického proudu, počkejte si stejně jako já na pečení ještě něčeho dalšího. Hotovou řepu jsem oloupala, nechala vychladnout a zavřela do plastové dózy do druhého dne. Ideální je samozřejmě připravit si z ní něco rovnou, ale to mi časově nevyšlo.

Dnes jsem řepy nakrájela na tenké plátky, pokladla jimi v jedné vrstvě talíř a osolila je. Přidala jsem nadrobenou Lučinu a salát. V misce jsem smíchala olej, ocet, vodu, sůl a pepř. Zálivku jsem vyšlehala metličkou do hladké emulze a pokapala jí připravené carpaccio.

Určitě si tenhle recept ještě mnohokrát zopakuju - a nejen proto, že jsem té řepy včera upekla víc než dost.