17. září 2012

Prohibiční

Jak si jistě každý občan naší drahé republiky všiml, nastala nám prohibice. Já tady ale nejsem od toho, abych situaci kriticky hodnotila a vtipně glosovala. Raději jsem tedy sáhla do našich domácích zásob a s heslem "methanol také hoří" jsem se pustila do následujícího dezertu.

Dnes jsou na jídelníčku: Flambované palačinky neboli Crêpes suzette flambées


Prvně jsem palačinky v plamenech připravovala loni na Silvestra, který jsme strávili v jedné škole vaření. Příprava zahrnující zapálení jídla mě tak nadchla, že jsem tenhle recept adoptovala a čas od času nemohu jinak než flambovat.

Na dezert pro 2 budete potřebovat:
  • 1 vejce
  • 100 g mouky (hladká nebo polohrubá)
  • mléko
  • 1/2 lžičky skořice
  • olej
  • 2 větší pomeranče
  • moučkový cukr
  • máslo
  • rum nebo něco obdobně silného
  • sirky
Ze čtvrtky pomeranče jsem ostrouhala kůru a připravila jí do misky na těsto. Z obou pomerančů jsem následně vymačkala na robotu šťávu a přelila do džbánku. Získala jsem cca 250 ml džusu.

Z vejce, mouky, skořice, pomerančové kůry a mléka trochu zředěného s vodou jsem připravila těsto. Konzistenci si musí odzkoušet každý sám, aby mu nevznikaly palačinky příliš tlusté. Proti hrudkám doporučuju smíchat všechny suché suroviny a postupně přidávat mléko s vodou tak, že těsto projde fází tužšího bláta a až pak je doředěno do požadované konzistence. 

Nechala jsem si rozpálit pánvičku a na talířek nalila trochu oleje. Kuchyňskou utěrku jsem poskládala na několik vrstev, namočila jí do oleje a lehce omastila pánvičku. Takhle budete schopní udělat palačinky na minimu tuku a dobře se vám budou rozlévat po pánvičce. Na pánev jsem sběračkou nalévala  těsto a současným krouživým pohybem pánve jsem vytvořila něco podobající se kruhu. Komu se to nedaří, ztlumí plamen, aby těsto tak rychle netuhlo. Postupně jsem takto osmažila veškeré palačinky. Těsto mi vyšlo na 7 středních palačinek. Kdybych se snažila víc, mohla jsem mít pro každého 4.

Hotové palačinky jsem přeskládala na čtvrtku (viz fotka) a 4 položila do pánve s trochou másla. Když se ohřály z jedné strany, otočila jsem je a posypala moučkovým cukrem. Po chvíli jsem je otočila zase cukrem dolů, aby mohl trochu zkaramelizovat. Přilila jsem trochu pomerančové šťávy, nechala chvíli probublat, přidala šplouch rumu a zapálila. Pozor na obočí, ofinu a další chlupy, o které byste neradi přišli! Když alkohol vyhořel, stačilo už jen servírovat.

Palačinky ohřejeme s máslem ...

... pocukrujeme ...

... zalijeme džusem a rumem .... a zapálíme (plamen bohužel není vyfotitelný)
 Na tomto místě bych se teď ráda zastavila u zapovězeného alkoholu. Máte dvě možnosti: a) nebudete tenhle recept do konce prohibice zkoušet, b) máte doma nějaký zapálitelný alkohol, kterému můžete věřit - například skoro vypitou lahev. Pokud totiž přidáte do receptu trochu víc džusu, hrozí vám, že alkohol nevyhoří úplně a tzv. se utopí. Kdybyste tedy teoreticky použili jedovatou láhev, máte pořád docela solidní šanci býti slepí nebo mrtví. Vyhrazuji si tedy právo na zproštění viny, pokud byste měli po vyzkoušení receptu z mého blogu jakýkoli zdravotní problém.

Nechci končit nijak tragicky, takže pyromanům zdar!

13. září 2012

Karamela

Občas chodím nakupovat do Alberta jenom proto, že je začátek měsíce a vyšel zrovna jejich časopis "Albert v kuchyni". Kdo jste na tom stejně jako já, určitě víte, že je opravdu o co stát a paní Pecháčkové se velice dobře daří jej vést. Zmiňuju se tady o tom všem proto, že jsem se od čtení receptů v tomto periodiku přesunula ke skutečnému vaření - tedy zatím jen pečení, ale i to se počítá!

Dnes je na jídelníčku: Karamelový dort s banány


Recept je z výtisku, který vyšel tento měsíc, takže pokud budete dost rychlí, třeba na vás ještě nějaký ten časopis zbyl a můžete se podívat i na originál. Pokud už nebude papírový, můžete nahlédnout zde.

Na formu o průměru 26 cm budete potřebovat:
  • 1 plechovku Salka
  • trochu smetany nebo mléka
  • 300 g (6 balíčků) zelených Bebe Dobré ráno
  • 75 g másla
  • 3 banány
  • 250 ml šlehačky
  • 1 lžíce cukru
  • 2 kostičky čokolády
Na začátku pečení si můžete vybrat ze dvou variant. Salko buď můžete nechat vařit v zavřené plechovce ve vodní lázni cca 2,5 hodiny, nebo si už rovnou koupíte zkaramelizovanou plechovku. Myslím, že ze strany Tatry byl velmi dobrý nápad s tímto výrobkem vyrazit na trh a ušetřit tak pekařům čas i energii.

Troubu jsem předehřála na 180 °C.
 
Sušenky jsem rozdrtila v mixéru, nasypala do misky, přelila rozpuštěným máslem a promíchala. Dno rozevírací formy jsem vyložila pečícím papírem - jako když dělám cheesecake. Sušenkovou drť jsem do formy důkladně namačkala lžící tak, abych získala misku, do které půjde dát náplň. Trochu jsem to přehnala s okraji, takže mi náplň nakonec vyšla kus pod vršek korpusu. Když už bylo vše dokonale vyhlazené a vymačkané dala jsem i s formou péct na cca 15 minut.

V originálním receptu píšou, že se má korpus po vychladnutí vyndat z formy, ale ještě se mi nechtělo riskovat, že mi praskne, tak jsem dort nejdřív naplnila.

Plechovku Salka jsem vydlabala do misky, žředila smetanou tak, aby bylo možné jím korpus naplnit. Pozor! Na servírování to bude tak tuhé, jak si to uděláte. V receptu psali, že se karamel promíchá a nalije na korpus - zkrátka co je psáno, není vždy dáno, lít to opravdu nejde. Na povrch jsem vyskládala na kolečka nakrájené banány. Dort jsem zabalila a dala do lednice.

Před servírováním jsem za konstantního modlení odendala boky z formy, vyšlehala šlehačku s troškou cukru a převrstvila jsem jí celý vršek. Jak jsem psala už dříve, vysoké okraje mě donutily šlehačkou dort spíš dozaplnit než ozdobit. Navrch jsem nastrouhala kousek čokolády a mohli jsme ochutnávat. Foto rozkrojeného nebylo možné v té rychlosti pořídit - i tak část rodiny brblala něco o šílenství.

Připadá mi, že by tenhle dort byl moc fajn v jednoporcové variantě, ale těžko říct, jestli by se korpus nelámal nebo ho nebylo v poměru k náplni moc. Příště to každopádně zkusím, protože byl chuťově fakt dobrý. Pokud si nedáte půlku, tak ani nebudete moc přeslazení.

12. září 2012

Táhli, táhli, ale nevytáhli.

Dneska jsem chtěla připravit pomazánku z pečeného lilku, o které jsem četla slinysbíhající řeči. Bohužel jsem musela po poměrně dlouhé době zkonstatovat, že jsem vyrobila něco opravdu nejedlého a "pomazánka" se vydala na pochod k popelnici. Kdo to proboha může jíst? Martin svoji večeři zachránil prozíravě tím, že si koupil buřta a já jsem přistoupila k alternativnímu zeleninovému plánu.

Dnes je na jídelníčku: Carpaccio z červené řepy


Když jsme byli na návštěve u mých rodičů, dostala jsem s sebou domů několik bulviček červené řepy. Už ve chvíli, kdy jsem si je brala jsem si dala předsevzetí, že je tentokrát opravdu upeču, a ochutnám to, o čem jsem doposud jen slýchávala. Rovnou vám můžu říci, že mi carpaccio opravdu chutnalo.

Na 1 porci budete potřebovat:
  • 2 červené řepy
  • 1 kostičku Lučiny nebo kozí sýr
  • Rukolu, polníček nebo jiný kouskatý salát
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 lžíce červeného balzamikového octa
  • 1 lžíce vody
  • sůl, pepř
Řepu jsem pekla už včera spolu s pizzou na 200 °C na horkovzduch. Očištěné bulvy jsem zabalila do alobalu a pekla celkem asi 1 hodinu do měkka. Doba pečení silně závisí na velikosti řepy. Pečení po kouscích bych asi nedoporučovala, takže pokud vám je líto elektrického proudu, počkejte si stejně jako já na pečení ještě něčeho dalšího. Hotovou řepu jsem oloupala, nechala vychladnout a zavřela do plastové dózy do druhého dne. Ideální je samozřejmě připravit si z ní něco rovnou, ale to mi časově nevyšlo.

Dnes jsem řepy nakrájela na tenké plátky, pokladla jimi v jedné vrstvě talíř a osolila je. Přidala jsem nadrobenou Lučinu a salát. V misce jsem smíchala olej, ocet, vodu, sůl a pepř. Zálivku jsem vyšlehala metličkou do hladké emulze a pokapala jí připravené carpaccio.

Určitě si tenhle recept ještě mnohokrát zopakuju - a nejen proto, že jsem té řepy včera upekla víc než dost.

2. září 2012

A chcete k nim sklenici mléka?

Abych se s troubou zase pořádně vyblbla, přidala jsem si k mrkvovým cupcakes ještě jednu sladkost. Výmluvu - sobotní návštěvu - jsem už měla.

Dnes jsou na jídelníčku: Chocolate chip (lentilka) cookies


Někdy mívám pocit, že věcí, které bych chtěla zkusit upéct a ješte se tak nestalo, je čím dál tím víc. Zároveň se někdy jedná o úplně základní recepty. To mě nutí se do nich pustit hned, jak nějaký takový nedostatek objevím. Dnes jsem recept nehledala nijak dlouho a rovnou vyzkoušela druhý sušenkový příspěvek u Lucie.

Na 15 obřích sušenek budete potřebovat:
  • 150 g hladké mouky
  • 1/4 lžičky jedlé sody
  • 115 g změklého másla
  • 130 g třtinového cukru
  • špetku soli
  • 1 lžičku vanilkového extraktu
  • 1 vejce
  • 3 balíčky lentilek nebo 100 g čokoládových čoček
Troubu jsem předehřála na 180 °C a dva plechy vyložila  pečícím papírem.

V robotu jsem utřela máslo s cukrem. Přidala jsem vanilkový extrakt a vejce. Znovu jsem vše dobře promísila. Přidala jsem prosátou mouku, sůl a sodu. Po, tentokrát už ručním, promíchání vzniklo patlavé těsto, k němuž jsem přidala lentilky a znovu zamíchala. Čokoládové kousky jsem nesehnala a na vyzkoušení sušenek se mi zdály lentilky jako vhodná alternativa. Příště už ale určitě budou opravdu "chocolate chip"! Nasekaná čokoláda se mi nejevila jako dostatečná alternativa kvůli vzniku melírovaného vzhledu od drobných úlomků čokolády, jako se stalo Lucii při prvním pečení sušenek.

Takhle to vyšlo akorát
 Z těsta jsem dvěma lžičkami (nemám kleštičky na zmrzlinu jako Stephanie - slyšíš Ježíšku?) vytvarovala bobky velikosti pinpongáče a kladla je na připravené plechy. Snažila jsem se o velké rozestupy, aby se mi sušenky neslily v jednu velkou. Hotové dílo jsem strčila do trouby a se zapnutým horkovzduchem a pekla je cca 15 minut. Během pečení bylo zábavné sledovat, jak se bobky mění v docela pěkná kolečka.

Hotové sušenky skladuji v zavřené potravinové krabičce a i po 2 dnech jsou pořád ve vynikající formě.

Pokud nemáte někdo tip na supermarketově dostupný zdroj čokoládových čoček (chocolate chips), budu asi muset vkročit do Markse a nechat si vypumpovat peněženku - nejspíš nakoupím i něco navíc.